Vratislav Noha
(nar. 17. července 1975, Benešov u Prahy)
Od dětství ho fascinoval svět umění. Jeho první umělecké krůčky vedly do Lidové školy umění, kde objevil kouzlo barev a kompozice. Malířský ateliér ho přitahuje dodnes, ale jeho hlavním vyjadřovacím prostředkem se stala právě fotografie.
I když velkou (malou?) část svého profesního života prožil v bankovnictví, vášeň pro uměleckou tvorbu ho nikdy neopustila. Neustále se vzdělával a postupně realizoval své sny. První snímky se objevily na společných výstavách s tehdy již zkušenými a známými výtvarníky a sochaři, až nakonec přišly samostatné expozice v Praze.
V roce 2007 poprvé stanul na divadelních prknech jako ochotník. Dnes pracuje na vlastní hře o fotografovi, který pátrá po své Múze, aby zachytil nejkrásnější fotografii světa. Unikátní spojení vizuálního umění, jevištní projekce a autorské hudby skladatele Tomáše Kryla slibuje jedinečný divadelní zážitek.
Fotografie jako scénář
Vratislav Noha vidí svět jinak. V jeho portfoliu najdete abstraktní koláže i umělecké akty, které zachycují ženskou krásu v syrové i jemné podobě, často v černobílých odstínech. Nejde o obyčejné akty – každá fotografie je scénářem, kde modelka ztvárňuje specifickou roli. Klíčem je dokonalá souhra tvarů, linií a světla.
Při fotografování se neomezuje jen na ateliér. Inspiraci hledá v rozmanitých interiérech i pod širým nebem, kde kombinuje přirozenou atmosféru s pečlivě komponovanými detaily. Často své snímky doprovází poetickými verši, například:
"…a hudba potichu mluví na koncertě pro oči…"
Od fotografie k filmu
Jeho talent překračuje hranice fotografie. Stojí za videoklipy jako Dívčí žena pro Helenu Vondráčkovou nebo Voda Voděnka, která vznikla ve spolupráci s Jiřím Žáčkem. I zde uplatňuje svou vášeň pro koláže a vizuální příběhy.
ŽIVOTNÍ MOTTO: "Dívej se pocitem."
Proč právě mé fotografie?
Originalita – Snažím se zachytit svět tak, jak ho cítím. Každá fotografie pro mě znamená víc než jen obraz – je to hledání pocitů v detailech a emocích.
Kvalita – Dávám si záležet na každém snímku. Pracuji s technikou, ale nejdůležitější je pro mě světlo, kompozice a nápad.
Emoce – Fotografie by měla něco říkat. Když se mi podaří zachytit moment, který v divákovi vyvolá myšlenku a nebo emoci, má to smysl.