Fotografie č. 5: OCHOTNICKÁ
OCHOTNICKÁ
Báseň Jiřího Žáčka
Všichni máme roli
ve hře všehomíra,
v tragikomedii osudu.
Jsme jen ochotníci,
absolutní šmíra.
Utržíme leda ostudu.
Režisér je namol,
nápověda není,
herci marně loví zbytky vět.
Kdo má skončit v hrobě
a kdo ve vězení?
Komu padne k nohám celý svět?
Kdybysme tak měli
nápovědní budku,
naše hra by měla spád i lesk.
To by se to hrálo,
och jé můj ty smutku.
Měli bysme nárok na potlesk.
Kulisy se hroutí,
pletou se nám role,
děj už je jen hříčkou náhody.
Výsledek si každý
přečte v protokole,
kdo z nás vlastně vyhrál na body.
Všichni jsme jen herci
mizernýho kusu.
Dohrajeme ho jen ze zvyku.
Kdo by chtěl stát stranou
a jen držel pusu?
Nejhorší je sedět v publiku.
Kdyby tak měl život
nápovědní budku,
naše hra by měla lesk i spád.
To by se to žilo
och jé můj ty smutku.
Mohli bysme v noci klidně spát.