Fotografie č. 10: OBEJMI MĚ
Fotografie č. 10: OBEJMI MĚ
| Rozměry: | 30x40 cm |
| Balení: | ks |
| Tisk: | galerijní kvalita fineart |
| Skladem: | 2 ze 6 ks |
| Označení: | 210 |
| Cyklus: | Jiří Žáček - ZPOVĚĎ |
Cena: 18000,00 Kč / ks
OBEJMI MĚ
Báseň Jiřího Žáčka
V zapadlé čtvrti, kde věčně se šeří,
kde vzduchoprázdno krátí dech,
kde jenom saze sněží do kadeří,
ona se chvěla na schodech.
Chvěla se. On stál vedle ní
ve městě plném kamení.
A říkala mu:
Obejmi mě, obejmi mě, obejmi mě.
Vdechni mi kyslík do těla.
Pořád mě objímej v té tmě a zimě.
Nedopusť﷽﷽﷽﷽﷽﷽﷽﷽,
ímej v té ěla,
jmi mě, obejmi měh,
ť, abych umřela.
A říkala mu: Vezmi se mnou roha
tam, kde tma voní po kvítí.
Slunce, ten puchejř strejčka Pánaboha,
pro nás dva tady nesvítí.
Nemá čas. Hřeje pracháče.
Líbej mě. Je mi do pláče.
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
a slavík tady netluče.
Třicet let je nám dohromady.
Máme jen prázdné náruče.
Líbej mě. Jsme už dospělí.
Život nás brzy rozdělí.
A říkala mu:
Obejmi mě, obejmi mě, obejmi mě.
Vdechni mi kyslík do těla.
Pořád mě objímej v té tmě a zimě.
Nedopusť﷽﷽﷽﷽﷽﷽﷽﷽,
ímej v té ěla,
jmi mě, obejmi měh,
ť, abych umřela.
My dva už přece dávno nejsme děti.
Na práci jsme už staří dost.
Když na práci, tak proč ne na objetí?
Když na pláč, proč ne na radost?
Líbej mě, líbej zas a zas.
Život se musí prožít včas.
Obejmi mě.
