Fotografie č. 12: SEN O SMRTI

SEN O SMRTI

Báseň Jiřího Žáčka

Bývala tak nehorázně mladá,

když jsem si s ní hrával na písku.

Vábila mě krásou, která neuvadá.

Celý život mi je nablízku.

A jak stárnu, ona stárne se mnou.

Potkávám ji často ve spánku.

Já mám duši beznadějně temnou,

ona ji má čirou jako studánku.

Čekává mě v kavárně a v kině,

moje nejvěrnější přítelkyně,

chodívám s ní na maškarní bál.

Ať jdu, kam jdu, všude na mě čeká

její konejšivá náruč měkká;

znám ji odjakživa – proč bych se jí bál?