A posloucháš vítr
Obraz evokuje vnímání neviditelného, naslouchání tichým sdělením, která nejsou slyšet ušima, ale cítit srdcem. Možná jde o zastavení v čase, ponoření se do přítomnosti, kdy vítr symbolizuje svobodu, změnu, nebo vzpomínky, které nás hladí jako neviditelné dlaně.
Přesah fotografie tkví v tom, že každý může v jejím příběhu najít něco vlastního – je to o vztahu k sobě, k přírodě, o otevřenosti vnímat svět nejen očima, ale i duší.