Žena socha
Fotografie "Žena – socha" v sobě nese silný kontrast mezi lidským a nadčasovým, mezi tělem a materiálem, mezi životem a uměním. Modelka zde nepůsobí jako člověk z masa a kostí, ale jako socha, pevná a nehybná, přesto živá svou vnitřní energií.
Tělo zde přestává být pouhou formou a stává se symbolem – symbolem síly, klidu, trvání. Póza i světlo podtrhují dojem, že sledujeme něco věčného, možná až mytického. Jakoby v ní byl otisk starověkých soch, které zachycovaly ideál krásy a harmonie.
Je v tom otázka: Je žena sochou, nebo je socha ženou? Kde končí lidskost a začíná umění? Jak pevné jsou naše vlastní hranice mezi tím, co je živé a co se zdá být jen odrazem něčeho většího?